Říjen 2009

Potom...

16. října 2009 v 14:57 Isabelle Jacque(Antoinette)
"Cass?" křikla jsem a šla k velkému schodišti. "Víte kam jdete?" zeptal se mě Christopher. "Ne, ale chci najít Cassandru. "Já se podívám dole" řekl a odešel.
Prošla jsem všechny pokoje. Koukla jsem se do kažho koutu, skříně, všude a Cassandra nikde. Vrátila jsem se ke Christophherovi. "Nenašel jse ¨m ji" řekl vážně. "Myslím, že bude venku."dodal. "Venkuy?" říkala jsem si udiveně. "Na zahradě" řekl a vedl mě ke dveřím. Otevřel mi dveře. Zahrada byla krásná. Všude krátký zelený trávník. Kvetoucí stromy. Altánek. "Altánek" řekla jsem a popoběhla k altánku. Na lavičce v altánku seděla Cassandra. V ruce měla zvonilku a stále plakala.
"Cass..." stačila jsem jen říct udýchaným hlasem.
"...co se stalo?" zeptala jsem se. Věděla jsem to, ale chtěla jsem slyšet.
Cass neodpověděla. Sedla jsem si vedle ní a vzala jí kolem ramen. Otřela jsem jí slzy z očí a koukla na ní.
"Isabelle...Nechci zůstat sama..." řekla Cass tiše.
Christoper mezitím pomalu došel k altánku.
"Cassandro, nejsi přeci sama" řekla jsem, ale přitom jsem měla naprosto stejný pocit. Naprosto.
"Cass, půjdeme domů?" zeptala jsem se. Koukla jsem se na zem.
Cass jen vstala. Neodpověděla. "Cass, počkej prosím u dveří" řekla jsem a šla ke Christopherovi.
"Přijdete ještě?" zeptal se Christopher.
"Obě určitě ne. Zatím. Já Vás neznám. A vidíte co se tu dneska stalo? Nebudu ji sem brát"
"A vy přijdete?"
"Já..." otočila jsem se a podívala se na Cassandru, která šla pomalu ke dveřím.
"možná se ještě někdy uvidíme" řekla jsem a šla za Cassandrou. Tak, řekla jsem ne. Teď už jsem skoro sama. Cassandra, je někde úplně jinde.
Christopher zůstal venku. A my jsme odešly.
Cass šla stále napřed směrem k Elbiinu bytu. "Cass" křikla jsem. Cassandra se zastavila, otočila se a nechápavě na mě koukla.
"Půjdeme se podívat...ehm...támhle" řekla jsem a ukázala na malý domek.
Jen se divně zatvářila.
"Je tam několik bytů, a tam bysme mohly nějakou dobu bydlet, co myslíš?" zeptala jsem se Cass.
Neodpověděla, ale šla za mnou.
Došly jsme k drobným dveřím. Zazvonila jsem. Přišla otevřít mladá sympatická dívka. "Dobrý den, já vím, chtěla jste ten byt" řekla a otevřela dveře. Cass vešla hned za mnou. "Takže máte zájem?" " Ano" řekla jsem a podívala se na drobné schodiště. "Je tedy hned po pravé straně, v prvním patře" řekla a ukázala na schody. "Zbytek vyřešíme večer" řekla a podala mi klíče.
Já se přeci nechtěla stěhovat. Mohla jsem být doma ve svém paláci. Ať už s Andrewem nebo bez něj. Kdyby jsme nejeli do Margonu, byli bychom šťastní.
"Cass, pojď, půjdeme k Elbi" řekla jsem a Cass namítla "A nemohla bych počkat tady?"
"já nevím...jak chceš" řekla jsem a odešla ven.
Došla jsme k Elbi. Nebyla doma. A to bylo dobře. Vzala jsem moji i Cassandřinu tašku. A věděla jsem, že dole máme zvířata, která...nemohu přivést do toho malého bytečku. Vzala jsem věci a vrátila se zpátky za Cassandrou.
Cassandra postávala dole. Podala jsem jí klíče. "Tak to půjdeme najít" řekla jsem a šla nahoru.
Vyšly jsme po schodech nahoru. Hned na pravé straně byly malé tmavé dveře.
Cass odemkla a otevřela. Byl tu malý pokoj a nějaké dveře. "Támhle je tvůj pokoj, a támhle můj, a támhle je koupelna" ukázala jsem na dveře. My se právě nacházeli někde mezi obývákem a kuchyní...
"Cass, běž si vybalit věci" řekla jsem, ukázala na dveře a podala ji kufr. Chtěla jsem být sama. Alespoň chvilku. Sedla jsem si na pohovku. Vzala jsem si knihu a začala číst. Když teď nejsem s Nicolaiem, měla bych se učit. Dlouho jsem se snažila, ale nedokázala jsem vnímat písmenka. Šla jsem k oknu. Viděla jsem město. Díky silným kouzlům i tady pod vodou začal padat sníh.
Napadl sníh. S posledním sněhem jsem byla s Aretsem, no...tou dobou jsem potkala Andrewa...a jsem sama. Ozvalo se zaklepání. Nereagovala jsem. Znovu se ozvalo klepání. Stále jsem koukala z okna. Najednou jsem zaslechla jak se dveře otevřely. Zamykala jsem... "Někdo klepal" řekla Cass otevírající dveře. "Zdravím" řekl Christopher, stojíc ve dveřích. Ne, nemám chuť. Andrew pryč. Jediná rodina, nevlastní sestra Elbi...pryč. Arets...dávno pryč...
"Antoinette?" koukl zmateně na mě. "Proč jsi tu?" zeptala jsem se.
"Řekla jsi, že už ke mně nepřijdeš, tak jsem přišel já" řekl a podíval se na Cass, která se usmívala. vytáhl květiny, které schovával za zády. "Ty jsou pro mě?" zeptala se Cass.
Christopher se usmál a vytáhl z kytice jednu květinu a podal jí Cass do ruky. Potom přišel ke mě a podal mi květiny. "Christophere" řekla jsem smutně a odvrátila hlavu "neměl jsi chodit". Dodala jsem. Zatvářil se zklamaně, ale otočil se k Cass a řekl "a nesu jídlo" řekl a zdvihl košík, který nesl v druhé ruce. Cass nedočkavě čekala co vytáhne z košíku. Rukou jemně nahmatal tři sklenky a talíře a prostřel na stůl. Vyndal víno a jídlo v dóze, pečenou kachnu.
Cass si sedla ke stolu. Christopher nalil dvě plné skleničky a do jedné nalil málo a podal jí Cass. "Antoinette?" podal mi skleničku a v druhé ruce držel svojí. Koukla jsem se na Cass, se skleničkou vína... Vzala jsem si od Christophera skleničku a jemně s ní ťukla do Christopherovy. Napila jsem se. Najednou jsem vypila celou skleničku a šla ke stolu.
Brzy jsme snědli večeři. Christopher potom vytáhl malou krabičku. Uvnitř byly kousky čokolády. Nabídl nám ji. Byla výborná, a totéž si určitě myslela Cass, která v sobě už měla půl skleničky vína. Venku už byla naprostá tma.
"Cass, měla bys už jít spát" pokusila jsem se říct jemně a Cass to vzala dobře a šla spát.
Umyla jsem skleničky a dala je do košíku. Zatímco Christopher si prohlížel byt. Otočila jsem se a Christopher zrovna vyndal lahev vína z poličky. "Ne..." řekla jsem, ale to už Christopher načal víno a rozlil do skleniček. "Nazdraví..." řekl a napil se. Jen jsem si prohlédla svoji skleničku, a když se Christoher nedíval, vylila obsah do květináče. "Měl bys už jít" řekla jsem tiše. "Nechci jít domů..."
řekl a podíval se na mě. "Dobře, můžeš přespat tady..."řekla jsem a Christopher se pousmál "...na pohovce v obýváku" řekla jsem a odešla do svého pokoje...