Červenec 2009

Naděje?

7. července 2009 v 14:47 | Cass . . . |  Cassandra z Nayry
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy.A zoufalé činy občas dopomohou k vítězství, ale . . . co když tomu tak není vždy?

-stále v Teriastu-


Byla téměř půlnoc, ale světla v paláci stále svítila. Přesto nebylo těžké se odsud nenápadně vytratit, což si Elodith plně uvědomovala, jelikož všichni zde přítomní bojovníci elfího lidu se dnem i nocí snaží vymyslet plán, jak zachránit Hvozd a víc . . .
Nebrala si toho mnoho. Věděla, že čím lehčí bude, tím bude cesta v horách snažší. Nadruhou stranu nemohla tušit, co ji tam čeká, takže by mohla litovat, kdyby některé věci sebou neměla. Jak se rozhodnout?
Věděla, že nemá mnoho času. Podruhé by to už nemuselo vyjít. Ale musí to zkusit, nedokáže nečinně přihlížet.
"Zadrž šedá myško, copak si něco ukradla, že tak pospícháš?"
"Im, co tu proboha děláš? Tiše, ať tě někdo neslyší. Pojď sem, sem do rohu."
"Copak si myslíš, že tě u věčeře nikdo neprokoukl?" pokračovala o něco tišeji Im, ale stále posměšně, "Elodith, znám tě až moc dobře, hned jsem věděla, co se chystáš udělat."
"Běž pryč Im, jestli mě znáš tak dobře, jak říkáš, víš, že si to nenechám rozmluvit. Ani od tebe ne."
"Rozmluvit? Já? Blázníš? Tak teď jsi mě rozesmála. Ale přece sis nemyslela, že tě nechám jít do hor samotnou! To si přece nemůžu nechat ujít."
"Tak dobře, ale máme málo času. Rychle si vezmi věci, musíme vyrazit ještě před půlnocí."
"Všichni už čekají dole, ty jsi poslední, kdo zbývá."
"Im, kdo o tom všem ví? Komu si to řekla?"
"Nech se překvapit."
"Holky, kde se couráte? Nechte už těch řečí."
"Nathane, vyděsil si mě!" ohradila se El.
"Tss, nemáš se tu loudat takhle po nocích, když se bojíš každého šeptnutí."
"No tak, nechte toho vy dva, už musíme jít, než nás tu někdo najde."
"Stejně si myslím, že to nevyjde."
"Tak tu zůstaň, stejně nikomu chybět nebudeš, Nathe!"
"El, přestaň na něj tak křičet."
"Draci? To přece nemůže vyjít, sama to víš. "
"Musí, Nathane, musí."


Nebezpečí je vážně všude

7. července 2009 v 14:39 | Cass . . . |  Cassandra z Nayry
Cass a Isabell odjeli z Indestu, naštěstí pro ně zrovna ve chvíli, kdy se Lasanit zmítal pod hrozbou dalších Krailiných útoků, kdyby to tušily, nejspíš by ani neodjely, ale kdo ví. Navíc v bezpečí nejsou ani ony v Margonu, i když se to zatím možná nezdá . . .
Ale kdo, v téhlezvláštní době, je v bezpečí?
Nebezpečí, ať už v jakékolim podobě teď nejspíš číhá opravdu všude.

-Mezitím v Teriastu-

Dveře se zprudka otevřely a dovnitř vtrhla Elodith, Cireon vyhlížející z okna se neotočil, jen sklonil hlavu.
"Otče-"
Cireon ji pozvednutím ruky umlčel ještě dříve než začala a pak se otočil, ale El se tak rychle umlčet nedala, ne teď.
"Otče," začala poněkud klidněji, ale se stejným odhodláním.
"Přišel posel od Marnëtu," znovu ji přerušil, "padla Východní brána. Vyplenily už tři vesnice a spolu s nimi vypálily několik akrů hvozdu."
"A Stromová pevnost?"
"Nevypadá to nadějně, posily, které jsme před týdnem poslaly, byly pobity necelý den cesty od pevnosti. Nejspíš ztratíme i Stromovou pevnost."
"Před několika dny bych řekla, že to není možné," přistoupila El blíže k němu, "ale jestli padla i Východní brána, jen těžko se ubrání."
Cireon poodstoupil stranou a uchopil do svých rukou dřevěnou vyřezávanou hůl, která ač byla pokryta nánosem prachu, jakmile se ho dotkla, její vrchol vzplál zelenkavým plamenem.
"Myslel jsem, že už ji do rukou vícekrát nevezmu, od smrti tvé matky."
"To co chceš udělat . . . nelíbí se mi to."
"Dobře víš, že musím."
"Půjdu s tebou," řekla pevně a semkla rty.
"Ty? Jsi ještě dítě, to nemohu dovolit."
"Jestli se Syenni dostanou až sem, už nezbyde jediného elfa a Cassandru stejně najdou."
"Proto jdu bránit Hvozd a ty," uchopil ji kolem ramen, "ty tu musíš zůstat, postarat se aby se všichni v případě nezdaru měli na koho spolehnout, aby je někdo dovedl do bezpečí. Jsi už velká, vím, že to zvládneš."
"Ale ne dost velká na to, abych šla bojovat s tebou!" vytrhla se mu, "mám tu snad sedět a nečině přihlížet? Otče dovol, prosím . . . chci také bránit Hvozd."
"Jestli nás porazí-"
"To se nestane."
"El, . . . jestli selžeme, musíš Cassandru najít. Musíš-"
"Ty něco víš, že? Jestli něco víš, musíš mi to říct! Otče!"
"Elodith, nenaléhej, čím méně nás to ví, tím lépe, nejen pro Cassandru."
Elodith znovu sklopila hlavu, věděla, že naléhat nemá cenu.
"Máš o ní nějaké zprávy? O Cassandře?"
"Ne. Přímo o ní ne, díky bohu že se s námi nepokouší spojit, když jsou tak blízko, mohli by ji kvůli tomu najít."
"Vážně? Nic?"
"Nebuď tak horlivá-"
"Promiň."
"Skupině, kterou jsi vyslala na Indest za mými zády-"
"Zlobíš se?"
"Ale ne, stejně bych to dříve nebo později udělal sám, ale neschvaluji ti, že jsi mě takhle obešla. Tak tedy té skupině se podařilo prolomit obranu jednoho z útočišť skřetů, ale do Barsonu se nedostali. Kraila ale znovu sbírá své síly a nevypadá to dobře, okolí je jejími jednotkami takřka zamořeno."
"Ale co budeme dělat?"
"Nic, dcero, nic. Sami čelíme útokům a Lasanit bude brzy nejspíš též. Nemůžeme si dovolit někoho tam poslat a nejspíše by se k nim asi nedostali a jestli ano, tak ne včas. My musíme zajistit, aby se Syenni o Indestu nedozvěděli, jestli se tam dostanou-"
"- budou to oni, kdo zvítězí."