Červen 2008

Zážitky - Není klid

30. června 2008 v 22:41 | Evangelin |  Evangelin
Tuto zprávu sjem původně chtěla psát již o dva týdny dříve, ale v zmatku příprav (dozvíze se z následujícího) jsem ji někde zaštrachala.

Události

29. června 2008 v 17:53 | Lady Margareta |  Informace
Jelikož nemám moc času, tak to zkrátím. Zira Fiasová se odhlásila z Barsonu. A také tu vítám novou studentku Kris z Lenornu. Přidávám jí 50 bodů a doufám, že bude aspoň trochu aktivní=))
Vyhlášení soutěže o nejlepší město se posunuje, protože tu momentálně na 14 dní Lady Asmar není a tento týden odjíždím na 14 dní i já. Takže soutěž bude normálně ukončena 30.6. ale vyhlášena až tu obě budeme.
Jinak Vás moc a moc zdravím
z cest Lady Margareta=))

Nový priateľ

22. června 2008 v 16:15 | Samira Fiasová
Neviem ako by som mala začať.
Pomyslela som si že menšia turistika by mi namohla uškodiť. A tak som šla do hôr, na menší výlet.
Prešla som potok, a vošla do lesa. Počula som čudný šuchot. Vytiahla som díku.
Pozrela som na obidve strany. Potichu som sa priblížila. V tom na mňa zo stromu niekto skočil. Pozrela som sa kto to je.
,, Kto si že máš tu drzosť skákať na okoloidúcich?"
,, Prepáč myslel som že si že si špehúňka kráľovnej."
,,Ja? A špionka kráľovnej? Čo ty šibe?"
,,Povedal som prepáč!"
,, No tak konečne zo mňa zlez!"
,,Dobre"
Zišiel zo mňa a ja som na chvíľu zabudla ako sa volám. Okolo neho som si predstavila lupene, bolo to ako z rozprávky.
,,A mimochodom ako sa voláš?" opýtal sa
,, Ja...hmmmm.... volám sa Samira, Samira....hmmmm."
,, Ja sa volám Tauris."
,,Pekné meno" vyjachtala som
,, Aj tvoje je pekné"
,,Ďakujem"
,,Odprevadím ťa domov, ak chceš."
,, Jasné"
A tak sme šli spolu.
,,Máš prekrásny meč"
,, Ďakujem, sám som si ho vyrobil"
,,To fakt? Teda vlastne super!"
,,Nemusíš sa ospravedlňnovať"
,, Ale ja sa neospravedlňujem"
,, Tak to vyzerá že sme tu"
,, To sme"
,, Prídem ta niekedy navštíviť"
,, Dobre už sa teším"
Potom sa nahol ku mne a pobozkal ma.
,,Hej pribrzdi trocha sotva sa poznáme."
,,A niečo na tom vadí?"
,, V podstate ani nie, tak ahoj"
,,Ahoj. Á skoro by som zabudol.Tu máš obrázok nášho hradu.Je hneď za horou. Naše mesto sa volá Shell."
,,Ďakujem, prídem ťa niekedy pozrieť."
,,Tak ahoj"
,,Ahoj"
A každý šiel svojou cestou len osud rozhodne či sa ešte stretneme.

To už přechází všechno...

20. června 2008 v 9:34 | Tea z Hedery |  Tea z Hedery
Právě jsem se dosvěděla, co se stalo v Lasanitu, je to hrozné, vypadá to, že jsme všichni v ohrožení...Myslím si, že bychom měli něco udělat, neb tohle je nemyslitelné, jedna princezna je na cestách a druhá je ve spárech Kraily, ještě k tomu chce Barson do svých rukou dostat jakási Caleila...
Chtěla bych se vás otázat, ohledně jednoho mého nápadu...Tedy myslím si, že bych měla napsat list Lady Margaretě a zporavit ji o všem, co se v posledních dnech událo v Lasanitu, Barsonu a Indestu...Je tu někdo, kdo s tímto nápadem nesouhlasí?
Také jako poloviční zástupkyně Lady bych chtěla na všechny apelovat, aby na sebe dávali pozor, nerada bych byla svědkem únosu, či napadení dalších žáků Indestu...

V Teriastu

16. června 2008 v 18:07 | Lady Margareta |  Princezna Margareta z Barsonu
Večer si más Princezna Elodith, sice je tu vládcem někdo jiný, ale ona u toho byla. Po dlouhém a zajímavém rozhovoru jsme zjistili pár zásadních informací. Například jsme zjistili, že nikdy nebylo dokázáno, kde ty potvory žijou. Navíc víme, jakým směrem se vydali a tak můžeme pokračovat. Nejdříve ale přespíme v zámku.
"Ráda Vás uvítám u večeře" řekla Elodith a my jsme to také jedině uvítali. "Rádi přijdeme" řekli jsme jednohlasně. Pak přišel nával smíchu, jako ostatně vždycky, když někdo řekne něco najednou s někým jiným. Odebrali jsme se do pokoje a já vytáhla karty. "To teď hodláš hrát Mariáš?" zasmál se Andrew. "Představ si, že ne. Ale občas mi vyjde předpovídání budoucnosti. Dnes to ale nějak nejde. Mám takový divný pocit, že se něco stane. Ať už na cestě nebo doma v Barsonu nebo v Lasanitu." zahleděla jsem se na špatně vycházející karty. "Tím se netrap, stejně to přijde a takhle tomu nijak nezabráníš" snažil se mě uklidnit Andrew, ale sám viděl, že to momentálně asi nebude možné. Pak vešel sluha "Večeře je připravená Lady".
Sestoupili jsme do sálu a usedli ke stolu. Večeře probíhala celkem klidně, ale na všech bylo vidět, že nejsou v pořádku. Nejspíš nikdo neví, co se vlastně stalo. Celá večeře tedy proběhla v tichosti, jen bylo slyšet občasné cinknutí skleniček nebo talířů. Po večeři si mě pozvala Elodith k sobě. "Něco pro Vás mám Lady Margareto" řekla a já jen vyjeveně koukala, co přijde. Elodith vytáhla meč. Byl krásný, pečlivě vyroben a vybroušen. "Ten je na nepřátelé" asi zbytečně prohodila Elodith. Trochu jsem se zasmála, protože představa, že bych tím bodla někoho jinýho než nepřítele mi přišla ujetá. "Moc Vám děkuju, ale .... čím jsem si to zasloužila?" "Cassandra je pro mě velice důležitá a neodpustila bych si, kdyby se jí něco stalo. Sice Vám poskytuji pouze meč, ale věřím, že ho budete potřebovat." V duchu jsem si říkala, že by bylo lepší jej nepoužít, ale byla jsem za něj ráda. Člověk se hned cítí bezpečněji. A navíc z toho meče cítím velkou moc, ani bych se nedivila, kdyby sám o sobě byl kouzelný a mocný. Prozatím jsem ale poděkovala ještě asi třikrát a odešla do svého pokoje. Meč jsem uložila pod postel a nejspíš usnula.

Co je zas tohle???

14. června 2008 v 17:46 | Tea z Hedery |  Tea z Hedery
Nevím, ale již několik dnů, díky svým snům jsem měla pocit, že se začne dít něco dalšího. Negativního. A bohužel musím říci, že události dnešního dne to potvrzují...
Myslím, že bychom měli být všichni ve střehu-jako bychom už nebyli...Každopádně to je divné, ta atmosféra...budu muset se více věnovat svému učení, nebo kdyby se něco semlelo nevím.., ale ted už k dnešní události:
Dneska jsem se šla učit ke svému učitelovi (jako skoro každý den) měli jsme na programu věštění...Můj učitel pomáhá k zvýraznění mých schopností dostání mého já do tranzu...To se mu dneska povedlo asi za pět vteřin, většinou jako první, co v tranzu vidím je krásná zahrada, ale dneska octla jse se někde, kde bylo šero a zima a celkově ošklivo, a pak jsem se z ničeho nic octla kdesi (jinak to nazvat neumím) vypadalo to asi tak...
Něco mi padalo na obličej...nebylo to nepříjemné, ale vůbec jsem nechápala, co to má znamenat...a navíc poté jsem měla další obraz...viděla jsem sama sebe jak ležím na zemi, v ratolišti krve a jsem zmlácená a pořezaná...Sakra, co to má být, tranz přeci nemá strašit ... no, ale na tom už nezáleží... Protože právě ve chvíli, kdy to vypadalo na další vizy začínám slyšet... Velmi nepříjemný hlas, řvoucí ..."tak ji asi probuďte..." Což se taky stalo...

Otevřu oči a co nevidímm...naštvaný učitel a bytost o které se dá říct, že je vtíravá, úlisná... a která okamžitě začne krákorat... "Co je tohle za pořádky! Člověk se sem trmácí....Ve městě se shání po nějakém zástupci...když tu teď Margareta není...pošlou ho sem, myslí si, že tu máte něco důležitého a vy tu relaxujete!..." Myslím, že by ta milá osůbka ve svém monologu pokračovala, kdybych ji nezastavila slovy : "Taky Vás ráda poznávám..."
Mezi tím, co na mě zírala jako kdyby mi narostli tabákové listy, stačila jsem si ji prohlédnout.... Vysoká, pškná....zajímavá maska, ale nějak jsem viděla něco víc... zlou osobu, podvratnou a ničeho nepřející... Vypadala asi takto:
Když přemohla údiv a ovládla svůj dobře skrývaný vztek usmála se: "A promiňte. Jsem Caleila, přítelkyně Margarety...nesu Vám od ní psaní...její abdikaci!" Nejprve jsem si myslela, že mám halucinace, ale její pohled mě utvrdil v tom, že to je pravda... Ironicky jsem se tázala "Jestli nepotřebuje lékaře...." Urazila se a pravila: "Margareta ví, co je pro Barson nejlepší...a nezvládá to...ale opravdu se divím proč mi vládu nepředala, dříve...když se koukám jak to tady vypadá..." a na obranu svého prohlášení po mě mrštila papír...
Byla to abdikace...Podepsaná Lady, ale ten kdo zná Lady dlouho jako já by ihned věděl, že je to podvod....písmo bylo podobné....slon, tvar... ale bylo přesto jiné...
Podívala jsem se na Caleilu a řekla jsem jí, ať si tohle zkouší na někoho, kdo nepozná rukopis Lady... A kdo se nechá obelhat její tvářičkou...
Začala sinat...Zeptala se , jestli jí teda město vydám....Nevydám.... Smůla, prý si to vypiju.... Začínám jí mít plné zuby. Křičím "Jestli neopustíte toto místo do 5-ti vteřin...nechám Vás vyvést a postarám se, abyste měla z ostudy kabát...." Prý se vrátí. Tak ať. Přichystám jí průvod...

Cesta pokračuje

14. června 2008 v 16:26 | Lady Margareta |  Princezna Margareta z Barsonu
Jistě Vás zajímá, jak pokračuje má cesta. Musím říct, že prozatím dobře. Ale pokusím se to nějak podrobněji popsat.
Ráno, když jsme se probudili, slunce ještě nevycházelo. Protože tentokrát jsem se probudila dříve já, tak jsem šla najít něco k jídlu. Nasbírala jsem plody.... Nic jiného se totiž nedalo najít. Andrew se probudil a bylo na něm vidět, že se mu je asi blbí, aby mu nabízela jídlo princezna XD.
"Ahoj, jak ses vyspal?" "Celkem dobře, jako vždy=)" je nutné podotknout, že tyhle úsměvy už znám. Ale ne tohle nemůže být možný.... Někdy si říkám, že snad ani nemůžu mít kamaráda. Každý stvoření opačnýho pohlaví je buď nepřítel a nebo chce být něco víc než kamarád. Chvilku na něj koukám a pak dělám, že sem hrozně zaměstnaná. Aby se ještě něco nestalo. A protože město je už na dohled, tak zrychlíme krok a já občas i křídla XD.
Došli jsem tam. Zabouchali na bránu a oni otevřeli. Ostatně nic zas tak zvláštního.
"Vítejte Lady a.....???"pozdravili nás. "Já jsem Andrew - elf" "Ano, tak vítejte. Budete si přát pokoj? Dvoulůžkový?" "NE!!!.... Totiž my sme jen přátelé" vysypala sem ze sebe rychle. Docela divně na mě civěl, asi nečekal, že sme přátelé, protože ještě včera sem ho měla za "obtížný hmyz". "Princezna tu bude až večer. Budete si muset počkat." "Nevadí, aspoň se nejdříve zeptáme všech lidí, co to viděli." Až do večera jsme se ptali všech, co jsme potkali. Dokonce jsme zjistili, jakým směrem se zítra máme vydat. Ale stejně ještě počkáme na radu zdejší princezny. Je to jistější.

No, to bude ještě zajímavé . . .

14. června 2008 v 14:36 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Takže jsem se otočila.
Můžu říct, že to co jsem uviděla, jsem opravdu nečekala. . .
Zabralo by asi hodně dlouho, než bych ho popsala . . .
Radši se podívejte sami . . .
(pozn.: původní obrázek byl stažen - ale nahradil ho jiný =D)
Takové stvoření jsem ještě v životě neviděla ani jsem o něm neslyšela, vůbec nevím, co to je . . .
Postava ke mně přistoupila blíže a začala v kruzích popocházet kolem mne.
Neustále na mne mluvila oním zvláštním syčením. . .
Já jsem se nezmohla na nic jiného, než na ni zírat s otevřenou pusou.
Po chvilce mi ale začalo lézt na nervy to podivné syčení, kterým se zaplnila celá místnost. Postava dále chodila okolo mne a já jsem pozbírala všechny síly, které mi ještě zbývaly a zvolala jsem:
"Vždyť já vám vůbec nerozumím!"
Zarazila se, zvláštní předmět, který do té doby držela v ruce, zasunula někam do útrob svého oblečení.
"Co po mě vůbec chcete? Kde to jsem a kdo vůbec jste vy?" odvážila jsem se znovu a ani jsem nezkoušela zakrýt zoufalství v mém hlase. Postava se ke mně naklonila a já se začala třást po celém těle. Její obličej se skoro dotýkal mého, ona zírala do mých očích a já do jejích, černých a prázdných. Po chvilce prudce odvrátila hlavu s ostrým zasyčením a já jsem uviděla načervenalý záblesk podivné věci v její druhé ruce. Přešla rychle za má záda ani jsem se nestihla otočit, když mi hlavou projela ostrá bolest. Myslela jsem, že nikdy neskončí, ale skončila. Temná (nic příhodnějšího mě nenapadlo) odtrhla svou ruku i s tou věcí od mé hlavy a já jsem se rukama svírajíc svou hlavu svalila na zem. Do očí se mi vedraly slzy, ztěžka jsem oddychovala, ale přece jen jsem zvedla hlavu a dívala jsem se na Temnou. Stála kus ode mne a jen se dívala, s letmým a tichým úsměvem, hlavu nakloněnou mírně na stranu.
"Co jste vůbec zač?" vydral se z mého hrdla mdlý a tichý hlásek.
Postava se usmála o trochu více a přistoupila blíž ke mně.
"Máme mnoho jmen . . ." zvolala chladným a důrazným hlasem Temná.
"Nepředpokládali jsme, že budeš tak silná" odmlčela se " . . . i po tolika dnech je tvá vůle stejně pevná, jako předtím . . ."
"Co to s tím má co společného?" sípala jsem slabým hláskem a pokračovala jsem "Proč jste mě vůbec unesli, co to má znamenat . . . kdybych neměla žádnou cenu, už bych dávno nebyla na živu . . ."
Temná se znovu usmála. "Je vidět, že nejsi zas tak hloupá jako většina podřazených bytostí, kteří měli tu čest s námi mluvit . . ."
"Podřazených?" řekla jsem nechápavě.
"Vliv prostředí, ve kterém jsi vyrůstala se nezapře . . . hrdost a pýcha elfů, mezi kterými si žila, lidská krev kolující v tvých žilách . . ."
"Nadruhou stranu, . . ." přistoupila ke mně a vzala mě za ruku " . . . již brzy se připojíš mezi nás" řekla a přejela prstem po pruzích látky kolem mého zápěstí " . . . mezi vyšší rasu."
Zatímco pustila mou ruku a já si ji začala prohlížet a odmotávat latku, započala svůj monolog.
"To jsme my, vyšší rasa, první mezi mocnými, . . . již brzy poznáš mé druhy, tvé druhy . . ."
poté pronesla něco v té zvláštní syčivé řeči. Mě se podařilo strhnout si látku ze zápěstí a zjistila jsem, že je na ní vyryté nějaké znamení, symbol, nebo něco takového. Vzhlédla jsem na Temnou a ona mi pohled opětovala. " Máš pro nás neobyčejnou cenu, stejně jako informace, které jsi nám poskytla . . ." s těmito slovy se dívala na onen načervenalý předmět v pravé ruce, který mi před chvilku způsobil tu bolest. Tak teď už vím proč mě tolik bolela hlava - ona mi vycucávala tím krystalem na své ruce hlavu! Proto jí teď rozumím, naučila se nesortsky. Naštvalo mě to. Nemá žádné právo mi lézt do hlavy! "Ten proslov jste si musela cvičit hodně dlouho co?" vyjela jsem na ni vztekle, ale vzápětí jsem toho litovala.
"Tvá vůle je neobyčejně silná . . .to se nám bude hodit. Až skončí přeměna a budeš přijata mezi náš lid, budeš neobyčejně silná i díky magii, kterou ovládáš . . ."
Můj vztek rostl s každým jejím slovem. Hnusilo se mi, že se mám stát jednou z nich, ale nepřestala jsem doufat, že se to nestane. Třeba když bych si získala její důvěru podařilo by se mi dostat se odsud ven . . .
"Na jednoho z podřadných, jsi velmi zajímavá . . . až příliš." vytrhla mě její slova z přemýšlení.
"A předpokládám, že v Barsonu, Lasanitu i Teriastu toho najdeme mnohem víc . . .

Fotky z dovolenky...

11. června 2008 v 21:01 | Tea z Hedery |  Tea z Hedery
Ahojky, po dlouhém váhání, ohledem k oněm nešťastným událostem v posledních chvílích, sem nakonec dávám fotky z mé podařené dovolené na ostrově Adlinie...
Tady je taková malá procházka...byl to hned druhý den, kdy v Adlini byla tkzv. Adlinijská bouře... (pro neznalé - nepršelo, nebylo zataženo jen foukalo - tak, že to vyvolalo velké vlny xD a padalo makasos- různorodé květiny s neuvěřitelnými motýli..., to, že jsm zastihla tuto "bouři" je opravdu náhoda vyskytuje se totiž jednou za 15 let...)
...jinak na ruce mám tropického papouška Calvare...a pkud by někoho zajímal můj pocit...tak...bylo to něco naprosto úžasného, všude kolem mě se bouřili vlny a ta energie!!! mmm paráda xD
...aaa to je má nejoblíbenější fotka, miluju ji...Je to nafocené v hotelovém komplexu...je to takzvaná momentka...nachytal mě tam nějaký, no řekněme něco nadpřirozeného...vílák??? a samozřejmě s fotoaparátem v ruce...a začal fotit, na mou roztodivnou otázku: " Co to u všeho proboha děláte???" odpověděl: "Jen si fotím nejkrásnější bytost na celém ostrově ...a víte já, noo já vás již několik dní vídám a vy jste ohromně fotogenická a momentky s vámi vypadají...jako kdybyste byla...ani to neumím nazvat..." "No jasně, víte, když zase vídám já vás říkám si, že takový lichotník se narodí jednou za 100 let..." "Obávám se, že na toto nemám odpověď, ale otázku bych měl: Nechtěla byste mi stát jako modelka???" ...a jelikož jsem asi měla chvilkový výpadek mozku tak jsem souhlasila...pokud jde o pointu podívejte se na ty botky...dle mého názoru jsou bezchybné xD
...zpět k fotografovi, věnovala jsem mu asi hodinu-možná dvě denně a nafotili jsme asi tunu fotek a docela jsme si i hezky popovídali...
I přes poděšený výraz jsem tu byla šťastná...je takový magický ohňostroj a já netušila jaký hluk dělá...no malinko jsem se lekla a můj "osobní fotograf" toho hned využil...
Tady tuto fotku nafotil onen fotograf...a jsem tu na večerním plese...no vzhledem k barvě těch šatů, nečekané...A ten ples byl úžasný již dlouho jsem si tak dobře nezatančila...
K této fotce mě opravdu musel Zax (ten fotograf) donutit...nikdy jsem netoužila být takhle vyzývavá...ale člověk míní, okolnosti mění...
...možná se vám zdá těch fotek málo, ale kdybych sem měla dát všechny fotky, tak by na celém Barsonu nebylo kvůli nim k hnutí...xD

Můj pokojík

10. června 2008 v 20:46 | Evangelin |  Evangelin
Je navrchu, jelikož sem aktualizovala, pět nic nového! Sem si budu zapisovat své body a nějaké aktuality, které bych jinak zapoměla, takže tu nebude nic zajímavého ke čtení!!!

Moje rodina

10. června 2008 v 15:15 | Lady Margareta |  Princezna Margareta z Barsonu
Pořád jsem ještě na cestě, ale tohle patří mimo. Je to něco o mé rodině.
Toto je moje matka. Je z královského rodu, což se dá očekávat, když jsem princezna. Jmenuje se Lafia a ze všeho nejvíce miluje přírodu. Vždy do ní chodila a ještě chodí minimálně jednou za den. To jsem asi zdědila po ní=)) Momentálně žije ve vzdáleném království na hradě Gista i se svým mužem. Tedy mím otcem. Jeho obrázek nemám, protože se nerad fotí, ale až tam za nima pojedu, tak se ho pokusim zachytit =)). Můj otec je elf, ale jeho kořeny jsou ještě obohaceny všemi možnými rasami. Prý moje jedna předkině byla velmi mocná čarodějka. A prý jsme měli, ale to už opravdu hodně daleko do minulosti, v našem rodu i upíra. Ale to už nevim, kdo to přesně byl. Co se týče matčiny strany, tam jsme teoreticky čistokrevní víly (a víláci XD).
A tohle je má mladší sestra. Tady se netváří moc hezky, protože sem jí s foťákem vyrušila z hodiny bojovýho umění.... Jmenuje se Lara. A na obrázku jí je kolem 15 - 16 let. Momentálně jí je čerstvě 17. Bydlí s matkou a otcem a prozatím se od nich stěhovat nechce. A asi si jí rodiče dobře hlídají po tom, co jsem já v 16 letech opustila domov =)). Potom mám ještě hodně tet a strýců, bratranců a sestřenic, ale o tom zase někdy jindy......

Stále v jednom bodě

10. června 2008 v 7:45 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Zaslechla jsem nad korunami stromů plachtění křídel. Pegas? pomyslela jsem si. Na obloze jsem ale nespatřila bílá nýbrž černá křídla. Stále plachtila nad lesem a řvala. Niegra. Zahvízdala jsem nejvíc jak jsem mohla. Niegra s sebou cukla. Opatrně plachtila dolů mezi stromy." Je malá na to aby někoho unesla, teď když by musela mezi stromy nahoru, ale můžeme poslat dopis." "A jak zařídíš aby se jí nebáli?" "Nijak ... budu doufat" Vytahla jsem z tašky navlhlý papír a tužku. Začala jsem psát. Jelikož Tea z Hedery nikam opravdu nemůže, Lady Margareta je pryč a Cassandra také, rozhodla jsem se napsat dopis Asmě B. z Lasanitu.
Drahá Asmo,
nacházím se v parku bez konce, prosím pomoz mi. Jakkoli nás prosím dostaň ven.
Děkuji
Přivázala jsem lísteček na krk Niegře a ona se rozeběhla a vyletěla vzhůru. Sledovala jsem ji dokud mi nezmizela z dohledu.
"Myslíš že přijde?" zeptal se a nevkládal v situaci mnoho nadějí.
"Doufám v to"odpověděla jsem.
Sedla jsem si na zem. Byla vlhká a studená, stejně jako všechno okolo.Koukala jsem do nebe. Čekala na to kdy se objeví lano. Vanul lehký vánek.
***mezitím jinde***
Asma byla na obvyklé procházce a kouzel tam možná taky pár bylo. Najednou před ní sletěla Niegra. Asma s sebou škubla. Poodstoupila o krok dozadu, ale Niegra za ní. Sklonila k ní hlavu a Asmě se naskytl pohled na přidělaný dopis. Opatrně ho sundala. Přečetla si text a vydala se do zámku. . Teleportovala se až tady. Objevila se tam a najednou jsme byli pryč uz parku.
***zase u mě***
Najednou jsem zaslechla známý hlas. Asma dorazila. Bylo to přesně tak. Objevila se tam a hned jsme byli venku."Jsi v pořádku?" "Jo, jsme"
Také bych chtěla dodat, že určitě jste se všichni dozvěděli o svatbě. Počkám jestli do určité doby se vrátí Cassandra. Ráda bych ji tam viděla. Stejně jako bych chtěla poděovat Asmě a tu též jako Cassandru bych chtěla jako družičku. Nevím kdy ani kde by se svatba konala jen vím, že jste všichni zváni.

Lena Almy

9. června 2008 v 17:02 | Lady Margareta |  Informace
Lena Almy nás opouští (odhlašuje se), protože nemá čas a možná se do budoucna vrátí (přihlásí). Prozatím jí umístíme na hřbitov.....

Další den cesty

9. června 2008 v 16:31 | Lady Margareta |  Princezna Margareta z Barsonu
Večer jsme se někde usadili a usnuli tam. Ani jsem to nějak neřešila, byla jsem naprosto vyčerpaná. Až ráno mě napadlo, že jsem si mohla vzít koně, ale pozdě no.
Když jsem se ráno probudila ucítila jsem vůni jídla. Otevřela jsem oči a viděla jsem rozdělaný oheň a u něho byl Andrew a opékal cosi v listech. "Dobré ráno. Jak jsi se vyspala" zeptal se. "Dobře.... No moment my si tykáme?" "Máme před sebou dlouhou cestu a tak sem si říkal, že by bylo divný si vykat.... ale jestli ti... vám.... to vadí...." "Ne, v pohodě.... já to přežiju." asi jsem byla ještě rozespalá, protože normálně bych se hádala... No už jsem taková...."Co to je?" ukázala jsem na to co Andrew opékal nad ohněm. "To je taková naše specialita... Něco jako salát v salátu" usmál se. "Hmmm, to zní fakt lákavě" utrousila jsem. A zatim jsem se šla podívat po okolí, jestli nenajdu nějaký ovocný plody....
Nečekala jsem, že bude cesta tak daleká.... Asi jsem si to měla víc promyslet, ale co... stalo se... Vyrazili jsme dál a já pozorně poslouchala, jestli neuslyším něco podezřelého. "Pozor!!!" křikl Andrew a stáhl mě pod strom. " Co se děje?" "Letěl tam špeh (netopír). Používají je upíři k hledání kořisti, doufám, že nás neviděl." "Jo, o těh už jsem něco slyšela. Nebylo by dobrý, kdyby na nás přišli upíři. Zvlášť teď, když je s nima Kraila." Pod stromem jsme ještě chvíli zůstali a pak jsme se vydali dál.... Po několika hodinách jsme se dostali konečně na dohled našeho prvního cíle - Teriastu. A tak jsme se usadili pár kilometrů před Teriastem, protože už se stmívalo a tam jsme už zůstali........

Rodokmen...tedy moje rodina

9. června 2008 v 16:29 | Bresina |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Zatím nebudu pokračovat ve svém příběhu, ale alespoň vám popíšu svojio rodinu...
Na tomto - prvním obrázku vidíte mou matku Jonieth. Byla to napůl elfka a napůl čarodějka. Dnes již bohužel nežije ale byla skvělá. Měla ráda zvířata a Niegra by se jí určitě také moc líbila.
Tohle je můj otec. Byl to upír. Vím že to není moc poznat, ale on nechtěl být upír. Byl bojovný, silný a statečný a proto si ho moje matka zamilovala. Já ho téměř neznám.
Tohle je má sestra. Má ráda přírodu. Zajímala se o ni víc než o mě. Byla chytrá, milá, ale nmesnášela jsem ji.
Nö a zbytek rodiny, byl buď nevlastní, nebo zemřeli dřív než jsem je poznala. Ale alespoň víte, že jsem napůl čarodějka, elfka a upírka.
Jméno Regy. O tom bych se jen zmínila. Jméno regy není pravé. Nechala jsem se přejmenovat z Bristen. Nejen že Bresina Bristen je poněkud divné, ale hledali mě všude kvůli dědictví. Zní to bláznivě, ale já nic nechtěla. Šlo o prokletý dům. Nikdo ho nechtěl. v té době kdy jsem se přejmenovala, jsem si našla i přátelé a bylo by hloupé přejmenovávat se zpět. Nyní si ale myslím, že by to nevadilo a uvažuji o Bresina Bristen...

Stav...

9. června 2008 v 16:15 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Myslím, že Evangelin měla s tím pokojem dobrý nápad, takže...tady si budu psát svůj stav...tedy můj momentální stav....jsem uvězněná a zasnoubená...no bezva...ale tak bodíky a tak...možná se spletu, ale to jsou jen moje info....

Body

306 + 5 + 54 + 25 = 389 ...
389 + 38 = 427 bodíků....:))))
427+14=441

Něco...co jsem opravdu nečekala

9. června 2008 v 15:56 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
"Jak se ti to tu líbí?" optal se mě Arets.
"Nečekala jsem to. Opravdu se mi to líbí a je vidět že sis na tom dal záležet." pochválila jsem ho.
"Můžeme tu bydlet spolu...jak si říkala...a nejen to....to jsi také říkala...."
"Jak to..." skočila jsem mu do řeči.
"Nech mě prosím domluvit..."požádal mě.
"Promiň" omluvila jsem se.
"Jsme tu spolu jen my dva. Skejsneme tu nejspíš hodně dlouho a já jsem rád že tu jsi zrovna ty. Vím, že tu budeme spolu, ale přesto bych to chtěl oficiálně."
"Bože?" nemohla jsem to rozdýchat...
"Miluji tě...a chtěl bych s tebou být do konce života a dofám že ty taky...proto...Bresino Regy, vezmeš si mě za svého právoplatného manžela?" položil zásadní otázku....
"Není to brzy?"
"Na lásku?"
"Nevím co mám říct...chci si tě vzít, zda nevím jestli můžu. Znám tě poměrně málo...."
"Já tě taky neznám víc..."
Koukla jsem mu do jeho temných hnědých očí, které se mi najednou zdály tak rozjasněné a ten výraz, který jsem nikdy dříve nespatřila...Byl nedočkavý na mou odpověď a já nevěděla, co mám říct...ne co chci..ale co mám udělat...
Co mám dělat....
Uviděla jsem ho...na obloze...on za všechno může...Shodil Aretse dolů a tohle by se nestalo, kdyby nebylo jeho...a mě...nevběhnout do toho parku...jsme v zámku a tančíme...slavíme...Je to jen moje vina...ale je hlavní že tu jsme spolu protože........"Ano...myslím... tedy... nevím proč bych si tě nevzala...ale tady svatba nebude i kdybys proměnil jeskyně v cokoli...ta by byla na Linsteonu, či jinde uvnitř, navíc na svou svatbu bych pozvala přátelé. Což tady nejde a..." "Pssst" Obejmul mě a byl rozradostnělý. Zapoměl na všechny rány, a já jsem pořád v duchu myslela na to...co se stane...proč tu jsme....jak dlouho eště.........

V lese...parku...bez cesty zpět

9. června 2008 v 15:09 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
"A co s tím?"
"Eh?"
"No jak to spolu vydržet? Co když někdo najde jídlo?"
"No rozdělíme se." to mě udivilo...
"řekl jsem že tě miluji a teď tě nechám umřít hlady?"
"zvládneme to..."
"Mám hlad a žízeň"
"Voda tu je, jídlo ne..."
"Neříkej..."
"Eh?"
"Já tu nedávno viděl promenádující se tácy s jídlem..."
"Dost! To by stačilo....V téhle situaci nám tak akorát scházel sarkasmus"
"Měl to být vtip....ten by nám myslím pomohl"
"Fajn....Bože?!?...ta rána je zase otevřenáů
"Jakto?" zeptala jsem se...
"Lehnu si...jsem unavený"
"Já taky...stejně tu ení co jiného dělat..."
"Není? Můžeme jít ne večeři, nebo běž nakupovat"
"Ha...nevím jak bychom se hádali, kdybychom spolu žili"
"Žili?"
"Řekl jsi že mě miluješ a..."
"To nesouvisí s bydlením"
"Jak myslíš"
Zavřela jsem oči a lehla si vedle něho. Tráva se dotýkala mého obličeje a já cítila jeho dech...
Chytil mě za pas.
"Nech mě...jsem na tebe naštvaná a ještě chvíli budu."
"Proč bychom spolu měli bydlet?"
"Nejen bydlet...."
Odvrátila jsem se, ale on mě přetočil zpět.
"V tomhle pustém lesu máš spoustu času, tak ho nepromarněme hádáním"
"Mlčením?"
"Jenom?"
"Uvaž ten provaz ke stromu prosimtě, já potřebuju něco udělat sám..." přivázala jsem si k ruce provaz a vybídla ho k odchodu. Ani si nevšiml.
.......usnula jsem. Ráno jsem se probudila. Nebyl tu. Několik hodin...
"Dobré ráno" ozvalo se ... otočila jsem se
"Nesu ti snídani"
"Jídlo?"
"Co jiného snídat?"
"Děkuji"
koukla jsem se na tác kde byla voda a nějaké ovoce podobné jablku.
"A pak se půjdeme na něco podívat"
"A co?"
"To by nebylo překvapení, ne?
"Aha"
Když jsem dojedla zavázal mi oč šátkem a šli jsme k tomu místu. Bylo tam chladno a vlhko- Asi nějaká jeskyně. Odepnul mi šátek.
"Co je to?"
"Běž dál"
Vešla jsem dovnitř. Uprosted jeskyně byla postel, okna byla vycpaná listím a ve skulině byla voda a pod ní jídlo. Šla jsem se opláchnout vodou. Uviděla jsem svůj odraz. ůTad je to krásné, ale já? Vypadám hrozně"
"A co teprve po týdnu, měsíci, roku...stráveném tady..."
"Rok?"
"O mě nikdo neví a o tobě snad?"
"O mě asi ne...poslední s kým jsem mluvila byla Tea z Hedery. Ptala jsem se jí ohledně Cassandry...to nevyšlo,....ví že jsem u tebe, ale za prvé pochybuji že ví kde to je a za druhé pochybuji že by jí napadlo, že jsme v tomhle parku a že tenhle park nemá obyčejný východ. To by asi nenapadlo nikoho...Cassy...Teo....Jaká je asi šance,že je kdy uvidím"
Přestala jsem doufat....

Velká soutěž!!!

9. června 2008 v 14:48 | Lady Margareta (z dopisu z cesty) |  Informace
Velká nová soutěž!!! Na konci června bude vyhlášení lepšího města a také vyhlášení nejlepšího žáka jednotlivých měst. Hodnotit se to bude podle bodů... A tak Vás prosím, abyste byli aktivní a psali články a samozřejmě soutěže, psaní článků do novin, adopce ad. Ať vyhraje ten nejlepší =))
Momentálně jsou na Indestu tři nové soutěže tohoto měsíce, tak si je prosím udělejte!!! Nemusíte mít vše dobře, ale stačí pokus. A také už tu po stý opakuji, že staré soutěže nejsou uzavřené a pokud ste je již nenapsali, tak je pořád můžete napsat!!!
Z cest Vaše Lady Margareta

Co se to vlastně děje ?!?

9. června 2008 v 9:43 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Všude kolem je ještě tma . . .
Strašně mě bolí hlava . . .
Nevzpomínám si vůbec na nic, od okamžiku, kdy jsem stála před zrcadlem . . .
Strašně mě bolí hlava . . .
Začalo pomalu svítat. Zjistila jsem, že jsem ve stejné místnosti jako před tím. Světlo už pomalu proniklo celou místností . . .
Posadila jsem se. Vzápětí jsem zjistila, že to nebyl ten nejlepší nápad. Hlavou mi projela neskutečná bolest, měla jsem co dělat, abych se zpátky nesesula na podlahu. Po chvilce bolest přece jen ustoupila a já jsem se rozhlédla kolem sebe. Vedle mě ležel onen zvláštní předmět, kterým jsem se chtěla bránit před Nyrwergem. Prohlédla jsem si ho zblízka, ale pořád jsem nevěděla, co to vlastně je. Něco mi ta věc připomínala, ale nemohla jsem si vůbec vzpomenout co. Na sobě jsem měla tytéž bílé šaty a ruce jsem pořád měla omotané pruhem látky - stále jsem neměla odvahu si to sundat Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ano, asi to byla ta samá místnost. To zrcadlo, malé okénko u stropu, kamenné vlhké zdi - to všechno tomu odpovídalo. Snažila jsem si vzpomenout, co se to vlastně odehrálo. . . nic, vůbec nevím, v hlavě mám úplně prázdno. . .
Rozhodla jsem se, že se odsud musím nějak dostat! Je mi jedno jak, ale musím! Zprudka jsem vyskočila na nohy a ještě jednou jsem očima prohledávala celou místnost. Musím, musím, musím! Vždyť tu nemůžu jen tak dřepět a nic nedělat jenom proto, že mě unesli! Začala jsem zběsile prohledávat celou místnost. Prohmatávala jsem spáry mezi kameny, hledala jsem něco, kudy by se dalo uniknout. Ten Nyrwerg se sem přece musel nějak dostat, takže tu musí být nějaký vchod. Žádné dveře ani nic podobného jsem nikde nemohla najít. Ani nevím jak dlouho jsem prohledávala celou místnost, připadalo mi to jako věčnost, ale nehodlala jsem polevit.
Vždyť se odsud musím dostat! Teď když je Lasanit i Barson v ohrožení! Není vůbec čas na to, aby mě někdo hledal, aby mě někdo šel zachránit! Teď všechno závisí na úplných maličkostech! Všude jsou skřeti, vlkodlaci a ještě k tomu Kraila! Tak moc bych tam chtěla být a pomoct, ale když dřepím tady tak těžko. Náhle mě přepadla vlna úzkosti. . . Co se vůbec se všemi stalo? S lady Margaretou . . lady Asmar . . . Elodith . . . Cireonem . . . a ostatními . . .kde jsou teď všichni? Co se stalo po vpádu Nyrwergů? Jsou vůbec všichni v pořádku? Do očí se mi hrnul nezadržitelný proud slz a já ho ani nezkoušela nijak zadržet . . . Vstala jsem plná zlosti, vzteku a smutku, starostí nad všemi mými bližními, bojím se. Začala jsem ještě zběsileji prohledávat místnost, ale nikde nic . . . nemohla jsem nic najít a byla jsem ještě zoufalejší, než předtím. Tolik mi všichni chybíte . . . . . všichni . . . .
Je tu asi poslední a jediná možnost - magie. Neumím moc kouzlit, ale přeci jenom, za zkoušku nic nedám. Sedla jsem si doprostřed místnosti a zkusila jsem pár věcí, ale byla tu nějaká clona, nějaká bariéra, přes kterou jsem se nedokázala dostat. Nevěděla jsem co dělat dál . . .
Zaslechla jsem za sebou nějaký pohyb. Neměla jsem odvahu se otočit. Že by zase ten Nyrwerg? Ale ten pohyb byl tichý a elegantní. Pořád jsem neměla odvahu se ohlédnout. Že bych něco přivolala tím, že jsem použila magii? Z toho jsem měla asi největší strach, protože u magie si nemůžete být ničím jistí. . .
Zaslechla jsem hlas . . . ta věc ke mě asi promlouvala . . .
Nerozuměla jsem jí . . . bylo spíše takové syčení, než řeč . . .
Teď už jsem se ani nechtěla otočit, ale ta věc na mě dál mluvila, jakoby si snad myslela, že jí rozumím . . .
Nakonec stejně nic jiného nezbývalo . . .
Třeba se nakonec dozvím, co se to vlastně děje . . .
Tak dotoho, řeknu si vduchu a . . . . otočím se.