Večeře v Listeonu

9. dubna 2008 v 7:33 |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Nejdříve bych chtěla říct, že žiji hlavně ve Wastari , a proto mé příběhy pocházejí odtamtud.
Je už několikaletá tradice, že s okrruhem přátel se každý rok scházíme. Letos to bylo v Listeonu. Všichni byli unešeni krásou přírody, a tak jsme nejdříve prošli Gnoské lesy
, a potom jsme se zastavili u Fridovi studánky. Každý se podíval na svůj odraz v zrcadle. Legenda praví, že kdo se z ní napije, prožije šť astný den, kterým může začít krásný život: Pkud se ale někdo napije podruhé, bude mít z celého života peklo. Díky této druhé věci se nikdo nenapil. Potom jsme se vydali k mé ohradě s jednorožci. Už se stmívalo a každý měl příležitost spatřit jednorožce v měsíčním světle.

Nabídla bych projížďku, ale jedna je březí a celé stádo ji střeží celou noc. Nikoho už nebavilo chodit, a tak díky několika kouzlům stáli všichni před Listeonem. Všech 14 lidí se nacpalo do malinké předsíňky a já mezi nimi. Vzájemně jsme na sebe počkali a vydali se do jídelny. Ariguiny podpatky na dřevěné podlaze se rozléhaly celým hradem. Všichni jsme se pochichtávali klapaní, až se otočila a všichni jsme ji viděli, jak ještě nikdy. Vznášela se nad zemí, rukama, jakoby po někom hmatala, její ostré špičáky byly připravené kousnout a její žhnoucí pohled dokazoval, že není ve své kůži. Nikdo nevěděl, co dělat, až nakonec Theodor vytáhl hůlku, zamával s ní a Arigua se svalila na zem, za chvíli se probrala a nepamatovala si, co se stalo. Všichni pochopili, že je velmi háklivá a není radno si s ní zahrávat. Usedli jsme ke stolu a jedli z talířů, které poletovali kolem. Pustila jsem se do řeči s Tenrigem. Říkal, že jejich země je v pořádku a nic jim nehrozí a pomoc nepotřebuje. Po několika sklenkách mi řekl všechno. Na jejich zemi zaútočili draci a jsou teď slabí a lidé prchají, místo boje. Nedivím se. Všichni se skvěle bavili, jen já nevěděla, s kým se dát do řeči. S Ariguou? Ne, mám z ní strach. Theodor? Ne, moc chytrý a pyšný. Tenrig? Ne, je už moc opilý. Lirga? Ne, je nudná. Meris? Ne, zajímá se jen o knihy. Pastin? No, pokud bych chtěla poradit ohledně zasazování stromků... Irga? Stará čarodějnice. Nemám chuť stát se žábou kvůli její skleróze. Arets?
On je sice krásný, vtipný, slušný, úplný gentleman, ale u něj nemám šanci. Už nemá cenu pokračovat. Šla jsem na prázdnou terasu. Moje samota už mě nebaví. Jezdila jsem prstem po zábradlí. Koukla jsem ke dveřím. Zahlédla jsem Aretse, jak sem míří. Chtěla jsem se vypařit, ale nestihla jsem to. Čekala jsem jaký trapas přijde. Ale nic. Arets mě požádal o tanec a vtáhl dovnitř. Chytil mě za ruce a jen jsem se pohupovali do rytmu a koukali si do očí. Blížila se 12. hodina. To se každý vrací do své země. Každý se loučil a pomalu mizeli. Arets mě pohladil po ruce a zmizel jako ostatní. Zbyly mi vzpomínky a naděje. Naděje na to, že ho za rok uvidím znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evangelin Evangelin | Web | 9. června 2008 v 21:37 | Reagovat

ano, vidím, že jsi tu tuto fotku také použila, ale předem sem četla  vaše články a nevím, možná sjem měla zdůraznit, že jsi ho již předtím potkala, ale mě se představil, jako Gabriel. Tak se omlouvám, ale je možné,. že jsme ho potkaly obě!

2 Bresina Bresina | 10. června 2008 v 7:48 | Reagovat

cože? promiň ale mam tu ten obrázek dřív, a mam ho ve všech dalších článcích...ne jen tady potkala...

3 Bresina Bresina | 10. června 2008 v 7:48 | Reagovat

cože? promiň ale mam tu ten obrázek dřív, a mam ho ve všech dalších článcích...ne jen tady potkala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama