Duben 2008

Pár nových obrázků

29. dubna 2008 v 7:52 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Myslím, že mých obrázků tu není zrovna moc, a tak jsem se rozhodla nějaké doplnit
tohle je můj nejčerstvější obrázek, takže nějak takhle momentálně vypadám . . .
. . . i když to, co se stalo v Lasanitu mě velice zarmoutilo, tak mě nejspíše u vidíte smutnou a v černém . . .
. . . tenhle obrázek je starší, takhle jsem vypadala na jedném minulé Teriastské slavnosti, ale o té až někdy jindy . . .

Zděšení

27. dubna 2008 v 18:34 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Vím, že nejsem jediná koho zarmoutili události, které se staly v Lasanitu. Když jsem slyšela co se stalo Scerr. . . , dala jsem se do pláče, bylo mi hrozně líto jí, Strify, Zacka a vůbec všech. . . Skoro je ani neznám, ale jsou mi blízcí jako všichni na Indestu. Jakmile jsem se trochu vzpamatovala, vydala jsem se do Teriastu, abych o těchto událostech zpravila Cireona. Stejně jako on jsem i já věděla, že to je jen začátek smutných událostí, začátek války. Neváhala jsem a co nejrychleji jsem se vrátila zpět na Indest, abych Lady Margaretě a Lady Asmar sdělila, že můžou počítat s podporou Teriastu, Cireona a všech elfů na Dientu. Pak jsem šla zpět chodbymi Indestu, až jsem došla do části, kde jsem měla vyhrazený svůj pokoj, abych si trochu vydechla. Chvilku jsem seděla, ale byla jsem jako na trní. Měla jsem vztek na vlkodlaky, upíry, na všechny co to zosnovali, ale vztek jen zastíral smutek nad všemi co to nepřežili, nad jejich blízkými . . . Nakonec jsem se vydala za Strify do nemocnice. Došla jsem k jejímu pokoji a zastavila jsem se. Chtěla jsem ji utěšit, ale nemohla jsem se ani pohnout. Co bych jí tak asi řekla? napadlo mě. Nemohla jsem ani v nejmenším tušit, jak jí je. Vždyť přišla o svou matku! A já jsi na matku vůbec nevzpomínám . . . Co bych jí tak já mohla říci, když jsem nikoho neztratila, vždyť se skoro neznáme, jen jsme se několikrát potkali na Indestu, jinak nic. Asi by se hodně divila co tu dělám, kdyby se probudila. Nakonec jsem se obrátila k odchodu a na chodbě jsem potkala Zacka s Nikim, udiveně na mě zírali, asi si říkali, co tu dělám a já jsem vyběhla ven. Běžela jsem pryč ani jsem nevěděla kam. Po chvíli jsem se zastavila a s hrůzou jsem zjistila, že jsem doběhla na místo, kde se to všechno stalo. V tu chvíli se mi vrátila má vidina, s hrůzou jsem se otřásla. Teď se mnohem víc bojím než předtím, že se vyplní. Zděsila jsem se a rozplakala jsem se a doufala jsem, že to byla jen noční můra . . .

Obyčejný den

25. dubna 2008 v 6:47 | štěpuš.... |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Zezačátku to byl docela obyčejný den. Vzala jsem si pěkné šaty, prozože jsem se rozhodla zatančit si v sále.
Tančila jsem a kouzlila. Po dlouhé době jsem si sedla na zem. Zamotala se mi hlava a tak jsem musela delší dobu sedět. Málem jsem usnula. Když najednou někdo zaklepal. Mávnutím hůlky jsem otevřela dveře. Objevil se tam Arets. Stoupla jsem si a vyběhla mu naproti. Obejmula jsem ho. Dlouho jsme se jen drželi a objímali se. Pak mě pohladil po vlasech a přejel mi prstem po rtech. Potom mě lehce políbil. Ucukla jsem. Ani nevím proč. On se na mě udiveně podíval a otočil se. Odešel. Bylo mi trapně a ani jsem ho nedokázala zavolat zpět. Sedla jsem si znovu na zem. Chvilku jsem přemýšlela. Byla to opravdu jen chvilka a zvedla jsem se a vytáhla hůlku. Stoupla jsem si a použila přemisťovací kouzlo. Objevila jsem se přede dveřmi Aretsova domu. Zaklepala jsem. Objevil se ve dveřích. Tvářil se nejdřív tak udiveně a zklamaně. Nejdřív jsem úplně nevěděla, ale trvalo to jen chvilku a chytla jsem ho kolem pasu a políbila. Dlouze. Oba jsme měli zavřené oči a drželi jsme se za pas. Po chvíli jsme se pustili. Usmál se na mě a pozval mě dál...

..............
................
.....................
..........................TO BE CONTINUED....

Duben!!!!!

17. dubna 2008 v 18:32 | Lady Margareta |  Vaše body
Tak vám jen napíšu. kdo má kolik bodů =))
Soňa Kulhánková: 161 bodů
Tea z Hedery: 381 bodů
Bresina Regy: 205 bodů
Cassandra Williamsová: 389 bodů
Lena Almy: 50 bodů
Evangelin: 316,5 bodů
Christien Woodová: 50 bodů

Amulet

9. dubna 2008 v 11:18 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Jak už jsem zmínila předtím, nevím nic o tom co se dělo předtím, než jsem se dostala do Stříbrného Hvozdu. Nevím nic ani o své rodině, o svém původu, nevím ani datum svých narozenin (pozn.: slavím je toho dne, kdy mne našli), nevěděla bych ani své jméno nebýt amuletu, se kterým mne našli.Je takový malý, stříbrný, ani nevím co představuje, jediné co jsem schopna na něm najít, je mé jméno vyryté na spodní části. Ale teď už k tomu, co bych vám chtěla říci. Před pár dny jsem přemýšlela, odkud by mohl být, co by mohl znamenat. Šla jsem se projít za město Barson a doufala jsem že se mi třeba něco vybaví. Když už jsem se chtěla vrátit zpět, napadlo mne vyvolat pomocí mých schopností vidění. Nikdy jsem to sice nezkoušela, ale přesto jsem to chtěla zkusit. Jo, ono se lehko řekne vyvolat vidinu, ale jak na to? Byla jsem bezradná, a tak jsem si bez jakéhokoli účelu pohrávala prsty s přívěškem.........Zamyšleně jsem si ho prohlížela, čím déle jsem se na něj dívala, tím více mě udivoval. Už nevím přesně, jak se to stalo, ale vidina se dostavila..............První příšel záblesk bílého světla, a pak jen chaos, hrůza a běs. Nějaká síla mě svazovala a přitom mě chtěla roztrhat na kusy. Kolem mne se míhali tváře lidí, elfů i bytostí, o nichž jsem ani nevěděla, že existují. Pak se najednou vše uklidnilo. Kolem mne se rozprostřela temnota. Nevěděla jsem kde, přesně jsem. Byla jsem zmatená a opatrně jsem udělala několik kroků. Zalača jsem být poněkud jistější, začala jsem zrychlovat, už jsem skoro běžela, ale v tom jsem uslyšela hrozivý srdcervoucí výkřik. Byl hrozný, mučivý, byl to ten nejhorší zvuk, jaký jsem kdy slyšela. Bylo to strašné, ani to slovy nemůžu popsat, bylo to jakoby se zhroutila i ta nejsilnější bytost jakou si dokážete představit, křičela mučivým strachem. Zacpala jsem si uši a modlila jsem se aby to už přestalo. Žaludek se mi svíral hrůzou, říkala jsem si jestli se vůbec odsud dostanu. Zavřela jsem oči a v křečích jsem se schoulila na zem. Křik však nepřestával. Utišil ho jen onen záblesk bílého světla a já jsem se ocitla zase někde jinde. Ležela jsem na zemi, která byla studená a vlhká. Bála jsem se vůbec pohnout, ležela jsem celkem dlouho, než jsem se odvážila otevřít oči. Zkoušela jsem se uklidnit, doufala jsem, že už jsem zase zpět, a že tohle byl jen sen, že sedím na trávě u barsonu......Otevřela jsem tedy oči. Okamžitě jsem zjistila, že u Barsonu určitě nejsem. Pomalu jsem stáhla ruce z uší, všude bylo ticho, nebyla jsem schopna uslyšet jakýkoli zvuk, ať jsem se namáhala sebevíc. pomalu jsem se posadila a nakonec i vstala, ale nikdy nezapomenu, co jsem viděla. Všude kolem mne leželo snad tisíce mrtvích, elfové, trpaslíci, draci, lidé i bytosti jež jsem neznala. Jeden vedle druhého.......Chtěla jsem se rozeběhnout k nim v naději, že najdu ještě někoho živého, ale marně. Pobíhala jsem, strachem omámená jsem nevěděla, co dělat. Chtěla jsem utéct pryč ale nohy už mne neposlouchaly. Procházela jsem mezi nimi, po zemi zmáčené krví, šla jsem ani nevím kam............... Pak už si na nic nevzpomínám. Jen na to, že když jsem se probudila u Barsonu, byla už hluboká noc. Leknutím jsem vstala a doufala, že to byla jen noční můra. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se vlastně stalo. Opět jsem si sedla do trávy a ani nevím jak dlouho jsem brečela, bylo toho opravdu na mne toho dne již moc. Když už začalo svítat, vydala jsem se zpátky ne Indest, do svého pokoje, a když jsem tam dorazila, tak jsem si teprve všimla, jak mám rozedrané nohy, jakobych prochodila celý den. Otevřela jsem svou dlaň a v ní ležel amulet. Nevěděla jsem co si myslet, stejně jako mé ruce i on byl celý od krve a za svitu svící matně zářil. Položila jsem ho na stolek, lehla jsem si a nejspíš se mi podařilo usnout. Až do teď přemýšlím, co to asi mohlo znamenat. Viděla jsem minulost, či budoucnost? Už se to stalo, anebo se tomu musí zabránit? Doteď nevím, a tak jsem se rozhodla podělit se o tento zážitek s vámi s tím, že třeby nakonec přijdu na to, co se to vlastně stalo.

Můj protějšek

9. dubna 2008 v 7:49 Isabelle Jacque(Antoinette)
Šla jsem se projít do les, neboť jsem si myslela , že mi to vyčistí hlavu. Chtěl jsem si zakouzlit, ale nedostala jsem ze sebe ani jedno kouzlo. Najednou se něcop šustlo za stromem. Lekla jsem se. Opatrně jsem se koukla.

Má historie

9. dubna 2008 v 7:42 Isabelle Jacque(Antoinette)
Jsem ze země Elfů a Víl. Vychovával mě jeden Elf. V jejich zemi se jména moc nepoužívala a tak ho dodnes nevím. Považovala jsem ho téměř za svého otce. Žili jsme dlouho šťastně, ale potom se rozpoutala válka mezi Elfy,Vílami a Draky. Můj otec mi řekl ať jedu hodně daleko a nevracím se. Dal mi Nariobista, nádherného jednorožče , který mě dopravil kamkoliv. Můj otec , a také všichni ostatní věděli , že to mají prohrané. Draci chtěli jejich zemi. Já jsem letěla co nejdál, ale Nariobist byl unavený a sletěl někam dolů na ostrov. Vypadalo to že kromě draků tu nikdo nebyl. Létali si v horách a mezi skalami, a tak mi to došlo.

Svit měsíce

9. dubna 2008 v 7:39 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Včera večer se mi naskytl dost zajímavý pohled na Tristovo jezírko. Nerozpoznala jsem kdo to vlastně je, Vypadala jako elfka, ale s ploutví. Takový život by se mi také líbil. Myslím, že si někdy skusím jaké to je.
Najednou se ta tajemná bytost potopila a tím skončil zajímavý pohled na něco krásného a tím skončila i má dobrá nálada.

Návrat...

9. dubna 2008 v 7:39 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Mužské myšlení pro mě zůstává nesrozumitelným dějem, pomyslela jsem si.

Vyhlížení

9. dubna 2008 v 7:38 Isabelle Jacque(Antoinette)
Vydala jsem se do Magického lesa. Arets slíbil, že se tam dostaví. Čekala jsem na stráni, ale nic. Dlouho jsem tam stála a vyhlížela. Ale nic.
Smutná jsem se vracela do Listeonu.

Doma

9. dubna 2008 v 7:35 Isabelle Jacque(Antoinette)
Rozhodla jsem se, že se vrátím domů, do Listeonu. Jela jsem zpět, svého jednorožce jsem nechala v ohradě a zamířila do haly v Listeonu. Koukla jsem se na Niegru a dala jí něco k jídlu a deku. Potom jsem zasedla ke stolu a zavspomínala na včerejšek.Rozhodla jsem se dělat jako kdyby nikdy neexistoval.

Ráno

9. dubna 2008 v 7:35 | Bresina Regy |  Isabelle Jacque(Antoinette)
Pomalu jsem otevírala oči a pomalu se mi do nich vlévaly sluneční paprsky. Protáhla jsem se a vstala. Spala jsem asi dost zajímavě. Hlavu jsem měla pod dekou, pod kterou spal Arets a v ruce jsem měla prázdnou sklenku. S obrovskými bolestmi hlavy jsem vstala a dobelhala se na balkon.
Vykoukla jsem a uslyšela zpěv ptáků. Mám tento zpěv ráda pokud mi to nezní jako gong.
Arets se začal probouzet. Řekl, že ho už téměř nic nebolí. Když ale chtěl vstát, podlomily se mu nohy a neměl sílu vstát. Přinesla jsem mu snídani , ale nebyl schopný se ani najíst, tak jsem ho nakrmila.Došla jsem mu pro kokosové mléko se slámkou a ať si poradí, ale mléko bylo všude jinde než v jeho ústech. Šla jsem si koupit hůlku abych mu mohla pomoct, ale když jsem se vrátil , už tu nebil. Na posteli ležel dopis.
Stálo v něm, že nestojí o mou pomoc a že se přemístil. Myslím, že se styděl za svou slabotu. Dříve nebo později ho musím navštívit.

Výprava do Grilských hor

9. dubna 2008 v 7:34 Isabelle Jacque(Antoinette)
Přemisťování mých hostů nedopadlo dobře. Přišla mi zpráva od posla, že Artes se nedopravil domů do Grasty. Nevím jak je to možné, ale měla jsem dojem, že už ho hledají a já nemusím mít strach. Rozhodla jsem se jet na svém jednorožci do Grilských hor.

Niegra

9. dubna 2008 v 7:33 Isabelle Jacque(Antoinette)
Vydala jsem se do Gnoských lesů, porozhlédnout se po krajině ozářené měsíčním svitem. Šla jsem sama a byla jsem velmi rozrušena když se na demnou mihlo něco jako gigantický netopýr. V té tmě jsem nic nemohla rozpoznat a tušila jsem , že to bude někdo z draků, ale uslyšela jsem znovu zvuk plachtících křídel jak přistávají a to mi už nedalo. Schovala jsem se za skalku a čekala co přijde. Byla to Niegra. Nevěděla o mě a tak se mi dopřál krásný pohled na toto stvoření.

Večeře v Listeonu

9. dubna 2008 v 7:33 Isabelle Jacque(Antoinette)
Nejdříve bych chtěla říct, že žiji hlavně ve Wastari , a proto mé příběhy pocházejí odtamtud.
Je už několikaletá tradice, že s okrruhem přátel se každý rok scházíme. Letos to bylo v Listeonu. Všichni byli unešeni krásou přírody, a tak jsme nejdříve prošli Gnoské lesy
, a potom jsme se zastavili u Fridovi studánky. Každý se podíval na svůj odraz v zrcadle. Legenda praví, že kdo se z ní napije, prožije šť astný den, kterým může začít krásný život: Pkud se ale někdo napije podruhé, bude mít z celého života peklo. Díky této druhé věci se nikdo nenapil. Potom jsme se vydali k mé ohradě s jednorožci. Už se stmívalo a každý měl příležitost spatřit jednorožce v měsíčním světle.

Draci

7. dubna 2008 v 9:27 | Cassandra Williamsová |  Cassandra z Nayry
Ve Stříbrném Hvozdu mnoho draků nežije, až na nějaké výjimky. Já se setkala zatím pouze s jedním, jmenuje se Norr. Setkala jsem se s ním jen jednou a to když mne za ním odvedl Cireon, vždyť kde jinde se dozvím nejvíce o dracích než přímo od nich? Když jsem se sním setkala, tak mi bylo asi deset, ale i tak si pár věcí od něj o dracích pamatuji.
Vím, že patří mezi Verdaňské draky. Ti většinou žijí poblíž vrcholků hor, Norra většinou zastihnu ve vrcholkách Gerionu (tak se nazývá vcelku rozsáhlé pohoří na západě dientu). Tito draci mívají modrou či bílou barvu, poměrně malou hlavu a silná křídla. Naráz dokáží uletět až několik stovek kilometrů, jelikož jsou velmi vytrvalí. Nedá se říci, že by byli hodní či zlý, spíše si hledí vlastních věcí. Norr už žije v Dientu velmi dlouho a se Cireonem jsou velcí přátelé, protože společně bojovali v Mirestu (sousední kontinent Dientu, ještě nikdy jsem tam nebyla). Ale o těchto válkách až později. Norr je jedním z mála draků, které znám, ale vidám ho jen velmi málo. Naposledy jsem ho viděla asi před rokem.