Březen 2008

Halooo???

20. března 2008 v 12:07 | Lady Margareta |  Informace
No tak!!! Buďte trochu aktivní!!! Mám pocit, že by se sem hodil hřbitov, protože někteří z Vás už tam dávno patří. Sem ráda, že se aspoň pár jedinců účastní soutěží, ale co ten zbytek??? Pokud tu někdo nechce být, tak stačí říct!!! Ale aby ste tady byli nebyli, to je trochu zbytečný!!! Takže trochu života do toho umírání!!!

Novinka - zjednodušení

17. března 2008 v 18:43 | Lady Margareta |  Informace
A je tu pro Vás možná skvělá novinka!!! Jistě jste si všimli, že zde přibyla tabulka vzkaz autorovi.... A přes tuto tabulku mi můžete zasílat e-maily. Takže nebudete muset složitě chodit na e-mail.
Samozřejmě pokud budete chtít napsat něco důležitého tak to pište normálně přes e-mail a soutěže také, ať v tom nemám čurbes=)) Ale koupení pomůcek nebo dotazy mi můžete psát rovnou ze stránek Barsonu. Zároveň Vás prosím, aby jste vždy řekli jaké je Vaše Indestské jméno, jinak nebudu vůbec vědět o koho jde.
A hlavně aby něhoho nenapadlo to zneužívat a posílat něco přes jiné jméno!!! Jinak bych se z toho opravdu zcvokla!!! Je to zjednodušení pro Vás, takže doufám, že to respektujete!!!
Vaše Lady Margareta z Barsonu

Sen - Klíč ve tmě

10. března 2008 v 21:49 | Evangelin |  Evangelin
Dnes se mi zdál sen, pamatuji si to velmi živě, jelikož nepatřil k těm nejrůžovějším. Večer jsme uléhala po dni příprav na cestu. Byla jsem utahaná, takže sem velmi rychle usnula, rázem sem se propadla do své noční můry:
"Stojím na břehu jezera, kolem je ponurá a mlhavá krajina. Pohlédnu na vodu. Je až hrůzostrašná… Na dno nevidí, ale je zřejmé, že se tam odrážejí obrazy zbloudilých duší, které našli klid či zatracení na tomto smutném místě. Uprostřed jezera stojí tmavá bytost. Oči má od slz a šaty černé a potrhané. Hledí nepřítomně před sebe… Pomalu si před ni stoupnu. Neznám ji, ale připadá mi velmi povědomá. Její oči, vlasy, vše je mi nějak blízké... Stojíme proti sobě, já na nic upírám svůj trochu odtažitý pohled a čekám. Nevěnuje mi pozornost. Hledí jakoby na mě, jako by mně neviděla. Mám pocit, jako by mnou prohlížela a koukala se v dál. Chci se dotknout jejího ramena, ale ruka mi projede tmou.
No jistě, celé mi to kolem připadalo tak skutečné, že jsme zapomněla, že sním. Ale i sny mohou mnoho prozradit. Dívka se dala do pohybu, jde ted ke břehu… Zašla za zátoku… Pospíchám, za ní… Zničehonic propadám do tmy.
Tentokrát sem se objevila za stromem, u jezera. Je tu stejná dívka, ale má jiné šaty. Rozevláté, vše kolem je osvětleno fialovým měsícem. Vidím, že v ruce drží havrana, pouští ho směrem k obloze a on se ztratí. Zase tma…
Ani mě už nepřekvapuje, že sem se objevila u vody, teda spíš ve vodě. Soukám se na břeh… Najednou kolem mě proběhne strašlivou rychlostí má sestra. Utíká směrem k hejnu havranů na obloze a volá: "Pane, moc se omlouvám pane, unikla mi…" Je slyšet hrůzostrašný řev. "Už mám past pane, nikdy nemůže přijít na to, kde se schováváme, je to pro ni moc špinavá práce. Je přece čistota sama, příště ji dostanu, ale tentokrát počkám až přijde sama., teď ale k mému plánu. Až bude… pohltila mě opět tma, snažila sem se vrátit se a doposlechnout rozhovor, ale cosi mě táhlo pryč."
Zamrkala jsem, byla sem zpět ve svém pokoji. Na zemi… To sem sebou musela pořádně házet… Tak a teď čím by mi mohl být tento sen přínosem? Nic není bezdůvodně, vzpomenout si tak na nějaký detail…

Magický příběh

9. března 2008 v 16:30 | Lady Margareta |  Princezna Margareta z Barsonu
Tento příběh se odehrál včera a ještě dnes si nejsem jistá co a proč se odehrálo. Zkusím vám ho tedy převyprávět....

Zážitky - den před dnem

9. března 2008 v 15:22 | Evangelin |  Evangelin

Den před dnem...

Dnes jsem byla nějak unavená, nikam jsem nešla a vymýšlela kde začít s pátráním po otci a sestře... Ale v hlavě mám nějak vymetýno, žádný nápady!!!
V půlce dne už mě přestalo bavit myslet a tak sem si dala pauzu a chvíli sem si kreslila:
Pokud máte třeba nějaký nápad a četli jste moje minulé žážitky, nemůžete mi prosím poradit, kde začít pátrat?

Výlet - Married bonne

8. března 2008 v 22:03 | Evangelin |  Evangelin

Married bonne

Když sem se vrátila od matky, cítila sem jaké si... vnitří rozpolcení. Dusil se ve mě vztek a lítost zároveň. Celé poledne sem nepřítomně ležela a přemýšlela...
Už bylo něco po drůhé hodině a mé myšlenkové závity začli být značně přehřáté. Rozhodla jsme se jít si někam pročistit hlavu. Dlouho jsme se nerozmýšlela, jelikož mám zaručené místo, kdym moc lidí nechodí, ale je tam moc hezká příroda...

Zážitek - Pravda a lži

8. března 2008 v 22:00 | Evangelin |  Evangelin

Pravda a lži

Když sem se vrátila z kostela, měla jsem mnoho otázek. Věděla jsem, čemu chci věřit, ale součastně jsem chtěla vědět pravdu!
Svítá. Mraky se barví do zlatavých odstínů a mé vlasy září. Letím směrem k Anázii, k mému rodnému místu. Doufám, že tam najdu odpovědi na otázky, které mi od včera vrtají hlavou. Je skutečně pravda, že otec odešel kvůli mě? V hloubi myšlenek pluji dál nad průsvitnými peřinami a sním o časech, kdy jsme byli se sestrou malé a má matka mladá a krásná. Najednou se zastavuji. Zavřu oči a plna volnosti se nadechnu. Zatím co sem přemýšlela ani jsem si nevšimla, že už jsem v tom nádherném údolí, kterým pluje říčka, kde zpívají ptáci tak lahodně, že se nechce odejít a kde jsou všechny dny bezstarostné. Slétám níž. Můj cíl ne nyní jasný. Musím se pozdravit s vodou, ptáky a všemi těmi známými věcmi.
Když se se všemi přivítám letím k domu mé matky. Dlouho jsem ji neviděla... Jak asi vypadá, zestárla? Sem tam k ní pošlu se zprávou Sofii, ale jinak o ní nic nevím. Stojím před tím známým prahem a za zády mám prašnou cestu vedoucí v malému domku našich někdejších sousedů víl. Třemi lehkými klepnutími dávám vědět, že tu sem. Z domku se ozve mírumilovný: "Ano, okamžik prosím."
Dveře se otevírají... Přede mnou nyní stojí stále stejně krásná žena jako si ji pamatuji. "Evangelin, to je štěstí, moc dlouho jsem tě neviděla! MOc ti to sluší." "To tobě taky, na to že je ti 300 Matyldo." odvětím se šťastným úsměvem, že vidím známou tvář. "Je tu matka?" Ano, je kuchyni, jsme zrovna na odchodu. Bude ráda, že tě vidí." přátelsky mi podává ruku. "Hodně štěstí, měj se!" Ještě ji odpovím na pozdrav a vstoupím do světnice.
Je malá, ale velmi pěkně vyzdobená. Visí tu nejrůznější obrazy a květiny, které dohromady dávají překrásnou vůni domova. Nyní mou pozornost upoutává cosi ve vedlejší místnosti. Valí se z ní kouř... Běžím se kouknout co se děje. Na zemi sedí žena. V ruce drží hrnec a stěžuje si, že už zase připálila jídlo. "Mami?" přistoupím blíž se slzami štěstí v očích. Zvedná hlavu a z její tváře se vytrácí veškerý smutek a beznaděj. Vstává a jde mi vstříc.
Sedíme u stolu. obě jsme zarmoucené, už dlouhou chvíli nepadlo jediné slovo. Vyprávěla sem matce o mém zážitku z kostela a o lžích o otci, je vidět, že ji to sebralo. Ani se jí nedivím. Vždyť které matce se sní o tom, že až jejich dcery vyrostou budou se chtít navzájem zabít?! Nechávám ji chvíli na uklidnění, ale její mlčení mě zneklidňuje. Matka se nadechne a spustí:
"Víš Evangelin, když jsem potkala tvého otce, byl to nádherný a silný anděl. Oba jsme se zamilovali a po svatbě si přáli děti. Když se narodila tvá sestra, otec vyl velmi šťastný. Ona byla už od narození velmi nadaná, ale v jednoho dne se nám stala příšerná nehoda. Otec byl pracovně na návštěvě a já byla s malou doma. Zazvonil zvonek. Šla sem otevřít a ve dveřích stála paní zahalená v černém. představila se jako věštkyně a zeptala se, jestli nechci znát svou budoucnost. Znám tyhle čarodějnice a v tu dobu sem neměla důvod jim nedůvěřovat, pozvala sem ji dál. Žena mě odstrčila a její pozornost upoutalo dítě hrající si na stole. Klekla jako smyslů zbavená na zem a začala křičet: Ať žije naše nová paní, ta jenž nás povede k cíly, ta jíž v těle koluje krev ďábla. Až povstane bude nejsilnější a nic jí v tom nezabrání, nic! To už jsem nechtěla poslouchat, vyhnala sem ženu z domu. Přece nemůže dítě, které je vychováno anděly být nástupce ďábla?! Já ani otec jsme tomu nedávali velkou váhu a zapomněli jsme ne to proroctví. Potom ses narodila ty a otec byl opět šťastný."
Pozorně jsem příběh poslouchala, ale matka se najednou zastavila a rozplakala, když se uklidnila s velkým přemáháním pokračovala.
"Vyrůstali jste spolu, a když ti byli dva roky, otec byl znenadání odvolán pryč. Bylo to zrovna na sestřiny páté narozeniny. Zůstala sem s vámi doma a slavili jsme jen ve třech. Už byl pozdní večer a ty jsi šla spát. Moje malá oslavenkyně ještě dojídala a já seděla u krbu v křesle. V jednom okamžiku z krbu vyskočila jiskra. Jiskra se změnila v oheň, který nebylo možné uhasit. Z ohně vystoupila postava. Celá místnost jako by navzdory ohni zmrzla. Nemohla jsem se pohnout, přede mnou stál sám Satan. Očima sem sledovala malou holčičku, která se bez bázně a strachu přibližovala k ďáblovi. S hrůzou jsme sledovala, jak ho dobrovolně chytá za ruku a ošklivě se usmívá... Moje vlastní dcera se mi v tom okamžiku vysmívala. Byl další záblesk a vše bylo v normálu. Já seděla u krbu a oheň plál v krbu. Jen jedna změna tu byla. Má dcera zmizela."
Matka opět přestala, ale jen na chvíli, potom mi dovyprávěla konec.
"Když se vrátil manžel, řekla sem mu, co se stalo. Oba jsme se shodli, že bude nejlepší ti vymazat paměť, abys si nepamatovala, že jsi otce poznala a aby tě to netrápilo. Sám potom odešel hledat svou milovanou prvorozenou dceru a dosud se nevrátil."
Málem jsem spadla ze židle. Má sestra se obrátila k ďáblu dobrovolně a já sem svého otce znala dokud mi nevymazal paměť?! Zamlkle jsme seděla a matka na mě ustaraně hleděla. Nemohla vědět, co se mi honí hlavou: Můj otec šel hledat mou sestru, to znamená, že možná žije a já mám naději ho poznat a už vím, že můj otec se mě nechtěl vzdát a neodešel kvůli mně, ale mojí sestře. On nás miloval a dokonce by za nás dal život. Půjdu a najdu ho! Pak společně najdeme sestru a … A co udělám až ji najdu?
Rozloučila sem se z matkou, už sem tu nechtěla dál být, chci jednat. Matka mi moc pomohla, ale teď je to na mě!!!

Sen

8. března 2008 v 18:55 | Tea z Hedery |  Tea z Hedery
Na dnešek jsem měla velice zajímavý sen, vznesla jsem se a najednou jsem se objevila na velice krásném místě. Na počátku to byl příjemný sen, ale poté.... Nejzajímavější na mém snu bylo to, že jsem "procestovala" opravdu velkou plochu. Viděla jsem tajemně ponurý les, bouřící se oceán, svěží alej,...sice některý z těch popisů a obrázků nevypadá příliš příjemně a ani nebyl, ale...no zkrátka byste tam museli být....

Zážitky - Padlý anděl

7. března 2008 v 18:17 | Evangelin |  Evangelin

Padlý anděl

Tento zážitek se mi stal dnes kolem poledne, je to snad můj největší životní zlom…
Procházela jsem se po ulici, kolem na chodník a silnici bubnoval déšť, já však byla suchá. Kolem chodili či rovnou probíhali promočení lidé, kteří někam spěchali… Snad domů, či na schůzku, nebo kamkoliv pod stříšku, aby unikli tomu lijáku, který jim jako tisíce nožů prudce ochlazoval tělo a promáčel je až na kůži. A já mezi tím vším nepřítomně procházela, jako bych šla letním prosluněným dnem. Na mě nebyla ani kapička, ale já tomu v tuto chvíli nevěnuji pozornost. Zrovna myslím na rodinu, na moji matku, kterou jsem dlouho neviděla, na otce, kterého jsem neviděla nikdy a na sestru… Ano, na tu sestru, kterou jsem znávala jako malou holčičku.
Procházím kolem zídky a hřbitova. Náhle se zastavuji a mířím ke kostelu. Ano, je zavřený… Prázdný a pustý, tam bude možnost v klidu přemýšlet.
Beru za kliku a vcházím do temné, ničím neosvětlené svatyně. Najednou slyším tichý pláč. Ano, blíží se z támhletěch dveří, přímo u oltáře. Pomalu tam vstupuji, plna očekávání, jakou zraněnou a ubohou lidskou duši tu opět nejdu. Otevírám dveře a vstupuji do místnosti. Na výstupku sedí anděl. Je oděný celý v černém a vzlyká. Pomalu přistoupím blíž. Nevidím mu do tváře, má ji schovanou pod hustými vlasy…
Opatrně ji oslovím:
"Ehm, ahoj, jsi v pořádku?"
Na chvíli zadrží přicházející vzlyk a cukne sebou. Pomalu zdvihne hlavu a já se málem skácím k zemi. Ta bytost, ta neuvěřitelně smutná bytost, kterou jsem považovala za osamocenou lidskou duši je má vlastní sestra. Ta sestra jenž se vydala ke zlu a opustila nás. Očividně je také překvapena, pomalu se vzpřímí a s opovržením se na mě zadívá.
"Ty? Co ty tu děláš… Ano slečna dokonalá, ta jenž je odevždy ta lepší. Už si byla natěšená jak utěšíš další duši, že? To je ale smůla… Místo toho si přišla na smrt! Ty, ta jenž si mi vzala matku i otce, ty jenž si poklidně žiješ a naivně pomáháš lidem, teď zemřeš!"
To co říkala mi vyrazilo dech, doufala jsem vždy, že až se se sestrou potkám, vše si vyjasníme, ale teď zjišťuji, že ona mě vlastně nenávidí. Chci jsem něco namítnout, ale vidím, že sestra již dávno není na svém místě. Stojí teď ve dveřích kostela, čímž mi odřízla cestu ven a v ruce drží zkrvavený meč.
"Bojíš se smrti Evangelin?" pronesla chladně.
Už jsme nečekala a promluvila: "Smrti? Smrt je pro lidi, my jsme andělé, my žijeme věčně a pomáháme lidem."
"Jsi skutečně naivní, lidé si pomoc nezaslouží o nic víc, něž ty žít!"
S těmi slovy zvedla výhružně meč a připravila se k útoku. Pro mě bylo v tuto chvíli naprosto nemožné, aby mě moje vlastní sestra zranila. Přece z ní zlo nemohlo vysát celý cit?!
"Vždyť jsme sestry, já ti pomůžu se vrátit, matka ti odpustí…"
Umlčela mě její stále stejně ledová slova "Ty to nechápeš? Já se nechci vrátit, já miluji svůj nový život!"
"Ten život co tě dohnal na podlahu zchátralého kostela? Vzlykala si a…"
Víc jsem nestačila říct, její čepel mi bolestivě projela ramenem. Rázem ze mě spadla všechna naděje na usmíření se sestrou, pohltila mě bolet a rudá krev mi stékala na bílé šaty. To však nebylo to největší zlo, jelikož sestřina další věta ze mě vysála zbytek života.
"Víš, stejně nejsi tak dokonalá, otec vždycky chtěl anděla, ne naivní dcerku. Vyprávěl mi, jak jeho syn bude největším vládcem. Pak si se narodila ty, jeho dcera. Tu ránu neunesl a odešel. Stejně jako já!"
Cítila jsem dýku v srdci. Pohlédla jsem dolů a zjistila, že je to pouze iluze vyvolaná zprávou o otci, nůž tam nebyl, ale já ji přesto cítila. Chci umřít! Vím, že zemřít nemůžu, jelikož jsem anděl, ale stejně se mi nechce dál žít. Otec odešel kvůli mně? Tomu nemůžu uvěřit, vždyť strýc mi vyprávěl, že otec měl z mého narození velkou radost, a že to, co ho donutilo k odchodu byl odchod sestry a povinnosti ve válce. I teta říkala… Moment! Teta!
Rázem mi svitlo. Vždyť je to sestra, která se mě pokusila zabít a ta která se teď bláznivě směje na římse. Jí se věřit nedá! Já jí věřit nechci. Věřím těm povídkám mé matky, kronice Anazie a povídkám mé tety a strýce. Naplňuje mě nový život! S velkými obtížemi jsem chytám křišťál od tety, který mám zavěšený na krku a mířím s ním na svou sestru.
V tu chvíli jsem jakoby přestala vnímat, viděla jsem jen sestru utíkající z kostela se strašlivým jekotem a velkou kaluž krve pode mnou, omdlela jsem.
Pomalu, ale s překvapivou lehkostí vstávám. Jsem opět při síle, moje rána se zacelila a moje sestra zmizela… Pomalu opouštím kostel, venku stále prší. Déšť mi omývá ránu a já kráčím doprostřed ulice a zahledím se na oblohu. Tam je můj domov! Na obloze a v Barsonu. A sestra tam nepatří, ona už je ztracená…
Roztáhnu křídla a vyletím k obloze… letím domů!

Výlet - hrad Baltimor

7. března 2008 v 15:07 | Evangelin |  Evangelin

Ples v Baltimoru

Včera jsem byla pozvána na douhoočekávaný ples do nebeského království Baltimézie. Vlastně to není ani tak království, jako spíše královstvíčko, kterému vládne bratr mého otce. On i jeho manželka jsou velice pohostinní. Hned jak jsem přijela, byla jsem velkolepě uvídána večeří, po které začal ples. Náramně jsem se bavila až do rána, a když jsme odjížděla, dala mi královna překrásný dar. Všem vřele doporučuji, aby se sem zajeli podívat, je to země plná překrásných míst a zážitků.

Moje zvířata

6. března 2008 v 20:23 | Evangelin |  Evangelin
Mám zálibu v chování mnoha zvířat, momentálně mám tři: pegase, vlka a fénixe...

Okřídlený vlk:

Tohle je můj miláček, mám ho spíš jako psa, než aby to byl nějaký zuřivý vlk, ale když jsem v nebezpečí, dokáže pěkně pokousat!

Můj životopis

6. března 2008 v 20:04 | Evangelin |  Evangelin

Můj životopis

Můj život začíná v jenom malebním kraji zvaném Anazie...

Moje rodina

6. března 2008 v 19:51 | Evangelin |  Evangelin

Toto je má matka:

Vycházím s ní velmi dobře, je vemi nadaná malířka a umí poslouchat. Vždycky se na ni mohu obrátit, má ebenově černé vlasy a obvykle stříbrné šaty.

Něco o mě...

6. března 2008 v 19:27 | Evangelin |  Evangelin

Evangelin


Vítání nové studentky!!!

2. března 2008 v 20:59 | Lady Margareta z Barsonu |  Informace
Vítám tu novou studentku - Evangelin de LaBree!!!
Na její účet jí připisuji 50bodů a jako vždy upozorňuji na zakoupení pomůcek!!! Doufám, že se jí tady bude líbit a že se bude aktivně účastnit soutěží atd. Tak ať se ti tu líbí=))

Březen!!!

1. března 2008 v 16:31 | Lady Margareta |  Vaše body
Je tu březen a za dveřmi je jaro! Doufám, že na vás nepřijde jarní únava!!! Vaše body jsou takové:Soňa z Alesandrie - 161bodů, Tea z Hedery - 329 bodů, Bresina Regy - 45 bodů, Cassandra Williamsová - 284 bodů a Lena Almy - 50 bodů. Naše body za město jsou - 869 bodů. Jako vždy - dělejte články do novin, do pokojů, posílejte soutěže a choďte na předměty!!! A užijte si březen!!!!
Lady Margareta z Barsonu